Ciclovia Alpe Adria 7.-18.8.2024

cyklotrasa z rakouského Salzburgu do italského Grada

 

etapa 8a: Grado - Palmanova - Udine, 62 km na kole

 

Dnes ráno u moře včetně východu slunce:

Kdybychom byli tušili, že jsme se mohli zpátky do Salzburgu dopravit jednoduše tímhle "taxíkem", naplánovali bychom si to jinak. Dodatečný nocleh a cena vlakové jízdenky se s cenou 150€/osoba docela srovná...

Je třeba se odhlásit a vyrazit - po stejné trase se vracíme až do Villachu k vlaku.

Město Aquileia je známé především díky své bazilice Santa Maria Assunta, která je proslulá unikátními mozaikovými podlahami z 4. století, jedněmi z největších dochovaných v Evropě. Slíbila jsem více, koupila jsem si tentokrát vstupenku za 5€ a tak ji tady máte - baziliku s mozaikami a kryptu z 9. století s freskami s příběhy ze života Ježíše a Marie (boční stěny a lunety), postavami svatých (klenuté stropy) a postavami ze života svatého Marka a svaté Ermacory (klenby).

Aquileia byla za první války jednou ze zadních linií a na hřbitově u katedrály byly pohřbeny první oběti. Na každém náhrobku je železný kříž zdobený vavřínovými a dubovými listy a s vyrytým nápisem "Dulce et decorum est pro Patria mori" (Zemřít pro vlast je sladké a důstojné) a jménem zesnulého.

Vavřínové keře a cypřiše obklopují Hrob deseti neznámých vojáků, kteří padli na frontě během Velké války. Anonymita byla osudem milionů mrtvých, které neměly žádný známý hrob, proto se na konci Velké války mnoho zemí rozhodlo, že pohřbí anonymní tělo jako symbol všech těch, kteří zemřeli na bojištích. U paty pomníku Deseti neznámým vojákům leží pohřbena Maria Bergamas (1867–1952) - byla matkou italského pěšáka, který zemřel na frontě a jehož ostatky nebyly nikdy identifikovány. Vybírala tělo jedenáctého vojáka při slavnostní ceremonii v bazilice konané 28. října 1921 - byl převezen vlakem z Aquileie do Říma a pohřben 4. listopadu 1921 v pomníku Vittoriano, věnovaném památce Viktora Emmanuela II., prvního krále sjednocené Itálie.

 

Aquileia byla v roce 181 př. n. l. založena Římany jako vojenská základna sloužící k obraně před případnými útoky barbarských kmenů ze severu. Za doby císaře Augusta se stala druhým největším městem Římské říše – největším a nejdůležitějším hned po Římu. Fórum, samotné srdce politického, administrativního a společenského života města, bylo náměstí, které zahrnovalo vše podstatné pro běžný život: chrámové a úřední budovy, soudy, obchodní budovy, řečnické tribuny i tržiště. Sloupy východního křídla arkád se dochovaly dodnes.

Pokračujeme na sever a využíváme každé možnosti osvěžení.

Opět Palmanova a naše stará známá pizzérie.

V Udine máme rezervováno ubytování přes booking v soukromí kousek od centra za pouhých 55€ nabízené pod názvem Camere in appartamento condiviso, vista sulla città. Má jedinou chybu - je v posledním patře bez výtahu, ale zas má i střešní terasu :-)

 

 

etapa 8b: podvečerní Udine, 4 km pěšky

 

Udine leží na dálnici z rakouského Villachu do Benátek či Terstu a je i železničním uzlem. Žije zde cca 100 000 obyvatel. Vaškovi už se v pozdním odpoledni nikam nechce, ale já vyrážím do města. Netradičně pěšky, protože kola máme zamčená v garáži ve dvoře a dostaneme se k nim až zítra ráno.

 

Udine si z urbanistického hlediska uchovává typický otisk středověkých měst a krátká bouřka rozpálené město aspoň trochu ochladila.

Katedrála v Udine je impozantní stavba, jejíž stavba začala v roce 1236 na půdorysu latinského kříže se třemi loděmi a kaplemi po stranách. Kostel byl vysvěcen v roce 1335 jako Santa Maria Maggiore. Počátkem 18. století byl barokně přestavěný a obsahuje mnoho uměleckých děl od Tiepola, Amaltea a Ludovica Dorignyho.

Mezi nejznámější památky patří Loggia del Lionello, radnice v benátsko-gotickém stylu z let 1448–1457 na náměstí Piazza della Libertà.

Loggia di san Giovanni s kostelem a věží na protější straně náměstí je z roku 1533. Torre dell´Orologio připomíná věž Piazza San Marco v Benátkách. Na jejím vrcholu stojí dva Maurové, kteří na zvonu odbíjejí hodiny.

V centru města se nachází na izolovaném kopci Castello di Udine. Současná budova stojí na místě pevnosti postavené patriarchy z Aquileie a zničené zemětřesením v roce 1511. Zámek je dnes sídlem muzeí a ze zámeckého náměstí je nádherný výhled na město.

Existuje legenda, která se o jeho původu traduje po staletí: říká se, že když Attila v roce 452 vyplenil Aquileiu , v té době jedno z největších měst římské říše , aby si užil podívanou z Udine, nařídil jeho vojákům postavit vyvýšené místo. To bylo provedeno naplněním přileb každého vojáka zeminou, která byla celá vyhozena do otevřeného prostoru ve středu citadely, čímž vznikl kopec, který dnes městu dominuje. A podle nejnovějších archeologických vůzkumů je umělý původ kopce prokázán - je ale starší než předpokládá legenda, je z doby bronzové. Kostel zasvěcený svaté Marii je pravděpodobně nejstarším v Udine.

Počkala jsem si na nočně osvětlené město, ale odcházela jsem zklamaná. Tma...

Svítilo se jen v centru:

Vašek během celého našeho putování natáčel střídavě na kameru DJI Osmo Action 4, 360° kameru Insta360. Úvodní upoutávka je patnáctiminutová, ale videa z jednotlivých dnů jsou mnohdy delší než celovečerní film :-)

 

Oficiální trasa ze Salzburgu do Grada měří 415 km. Nám to se všemi zajížďkami k zajímavostem kolem trasy a kvůli návratu do Villachu na nádraží vyšlo skoro na dvojnásobek.