Ciclovia Alpe Adria 7.-18.8.2024

cyklotrasa z rakouského Salzburgu do italského Grada

 

etapa 10a: Val Resia (Stari Mlin) - Tarvisio, 59 km na kole

 

Po výborné snídani vyrážíme na krátký okruh údolím Val Resia přes San Giorgio a Prato. Prostě nádhera...

Jsme zpátky v Resiuttě a pokračujeme po Pontebbaně.

Na nádraží v Chiusaforte tentokrát děláme pauzu. Už jsem zmínila, že mám dneska narozeniny? 60? Italskou ledovou kávu si zasloužíme oba :-)

A jede se dál...

K rychlému obědu nám bude muset stačit tohle :-)

Jsme zpátky v Tarvisiu a ubytování máme ve stejném hotelu, opět v ceně 120€ včetně snídaně (a už víme, že bude z čeho vybírat, mňam). Už při průjezdu kolem náměstíčka je jasné, že dneska tady v noci opět nebude klid, ale snad nám vyšli vstříct - poprosili jsme o pokoj s oknem do dvora namísto hlavní ulice, kde z protějšího music baru zněla hlasitá hudba dlouho do noci. Nic jiného v rozumné cenové relaci prostě v tomhle městě na bookingu nebylo :-(

 

 

etapa 10b: Tarvisio - Camporosso - lanovkou Monte Santo di Lussari a zpět, 16 km na kole + 2 km pěšky

 

Zázraky se dějí. Moc jsme se chtěli podívat lanovkou na Monte Santo di Lussari, ale vypadalo to, že to časově ani při zpáteční cestě prostě rozumně nedáme. Provozní doba lanovky je od 9:00 do 17:15 a zamknout kola u dolní stanice s kompletní bagáží jsme neměli odvahu. A vyvézt se nahoru za 18€/osoba zpáteční, cvaknout si pár fotek a nenechat si ujet poslední jízdu v 17:15 dolů, taky není zrovna to pravé ořechové. Ale jak už jsem napsala, zázraky se dějí. Každý pátek v srpnu jezdí lanovka nepřetržitě až do 22:45. A co je dneska za den, krom toho že mám narozeniny? Pátek!!!

 

Na recepci v hotelu Haberl jsme se přihlásili, jak nejdříve to šlo, tj. 15:01, odložili na pokoji (s oknem do dvora!!!!) bagáž a pouze s fotovýbavou vyrazili na kole těch 8 km zpátky do Camporossa.

 

Tak trochu jako náš Hostýn :-) Svaté poutní místo, kde se stal zázrak. Jen je tenhle kopec o něco vyšší než Hostýn - Hostýn má 735 m, vrchol Monte Santo di Lussari leží ve výšce 1788 m. Ale je to v pohodě, lanovka nás vyvezla z výchozích 818 m až do výšky 1756 m. Skoro kilometrové převýšení za pár minut :-)

Nález sošky Matky Boží bezesporu představuje zlom v dějinách nejen Lussari, ale i Camporossa, Tarvisia a celého Valcanale. Tradice vypráví o pastýři vedeném svými ovečkami na místo, kde pod keřem našel sošku Marie s dítětem, kterou odnesl faráři. Ten si ji nechal na faře, ale soška se vrátila zpět na horu. Poté, co se stejná epizoda několikrát opakovala, byla na místě, kde byla soška nalezena, postavena malá kaple (v roce 1360) a později kostel (v 16. stol.), který se stal cílem poutníků z velkého okolí. Kroniky uvádějí, že v krátkých letních měsících dorazilo do Lussari deset tisíc poutníků, a to v době, kdy neexistovaly soudobé dopravní prostředky a lanovka. Ke kostelu přibyla fara a stavby pro vítání poutníků.

Je to kostel tří národů, neboť je poutním místem pro Italy, Slovince i Rakušany. Z geografického i správního hlediska bylo Valcanale až do konce první světové války součástí Korutan. Válka skončila rozpadem rakousko-uherské monarchie a Pařížská mírová konference rozdělila oblast původu většiny poutníků mezi tři státy: Rakousko, Jugoslávii a Itálii. Krátce před druhou světovou válkou se lidé z Val Canale v rámci dohody mezi Hitlerem a Mussolinim mohli rozhodnout pro Říši nebo Itálii. Německy a slovinsky mluvící obyvatelé (dohromady 80 % obyvatel) se rozhodli pro Říši. Většina, téměř 60 % obyvatel, přijala nabídku Německa a přestěhovala se. Tím údolí definitivně ztratilo svůj slovinský a německý charakter, léta fašismu a druhé světové války se vyznačovala silnou italizací. Válka a komunistická revoluce, které představovaly nebezpečí ze sousední Jugoslávie, ještě více napjaly vztahy mezi etnickými skupinami a jazykové a kulturní rozdíly se prohlubovaly. Zatímco před více než sto lety obyvatelé Valcanale obecně rozuměli a mluvili všemi třemi jazyky, dnes je toho schopna jen hrstka lidí.

V Monte Lussari se spojují Julské a Karnské Alpy a Karavanky. Vedou k němu údolí Drávy, Sávy, Soči a Felly. Jejich vody ústí do Jaderského a Černého moře.

Z jihu jej objímá impozantní hradba Montasio a Jôf Fuart, která zcela blokuje výhled směrem do italské nížiny. Sever je otevřen směrem k údolí Drávy, Korutanům a vnitrozemí Rakouska. Z východu nás zdraví Ponze, Mangart a Jalovec. Na severovýchod oddělují Karavanky údolí Sávy a Drávy; Cima del Cacciatore na jihovýchodě vytváří impozantní kulisu vrcholu Lussari. Na západ se otevírá pohled na Karnské Alpy a masiv Großglockner.

Vystavují zde fotografie Petra Nagliča z poutě v roce 1933. Jen malá ukázka:

Zůstávám nahoře až do západu slunce. Dnes už není kam spěchat.

Vašek během celého našeho putování natáčel střídavě na kameru DJI Osmo Action 4, 360° kameru Insta360. Úvodní upoutávka je patnáctiminutová, ale videa z jednotlivých dnů jsou mnohdy delší než celovečerní film :-)

 

Oficiální trasa ze Salzburgu do Grada měří 415 km. Nám to se všemi zajížďkami k zajímavostem kolem trasy a kvůli návratu do Villachu na nádraží vyšlo skoro na dvojnásobek.