Ciclovia Alpe Adria 7.-18.8.2024

cyklotrasa z rakouského Salzburgu do italského Grada

 

etapa 7: okruh z Grada, 52 km na kole

 

Dneska je v plánu odpočinek - výlet lagunou až k ústí řeky Isonzo (u nás je známější slovinské pojmenování - Soča) do Jaderského moře. Skvěle jsme se vyspali, v noci bylo v kempu úžasné ticho.

 

Laguna di Marano v severozápadní části Jaderského moře je pokládána za dvojče Benátské laguny. Táhne se od Lignano Sabbiadoro na východ v délce asi 30 kilometrů a geograficky se skládá ze dvou částí: západní Laguna di Marano a východní Laguna di Grado. Ostrovů a ostrůvků je v Laguně di Grado 120 a laguna je považována za jeden z nejlépe zachovalých mokřadů v celém Středomoří.

Osídlení oblasti sahá přinejmenším do pozdní antiky. Počátky laguny jsou relativně nedávné. Až do pátého století země pokrývala celou oblast, o čemž svědčí několik archeologických nálezů, včetně římské silnice většinou pod vodou, která spojovala Aquileiu s jejím přístavem Grado.

Grado získalo v roce 1815 po porážce Napoleona Bonaparta Rakousko, kterému patřilo až do roku 1918, kdy bylo po vítězství v 1. světové válce postoupeno Itálii. Původně rybářské centrum se měnilo od roku 1892 na lázeňské město (mořské klima, směs slunce, písku a mořské vody) a stalo se oblíbenou turistickou destinací. V roce 1900 bylo Grado, přímořské lázeňské letovisko navštěvované habsburskou aristokracií, známé po celé Evropě. Přímé vlaky z Vídně a Prahy jezdily do Belvederu, odkud se pokračovalo lodí. 14. července 1936 byl slavnostně otevřen most Littorio, který spojil Grado s pevninou.

Přírodní rezervace Valle Cavanata je chráněná oblast v nejvýchodnější části laguny. Ve 20. letech 20. století byla tato oblast využívána pro chov ryb - byla zasypána hrází a opatřena nastavitelnými stavidly, a tak přeměněna na brakickou oblast pro chov ryb s možností zaplavit oblast při přílivu nebo ji vypustit při odlivu. Rybochovné aktivity byly zachovány do roku 1995, poté se řízení vodní hladiny přeorientovalo na podporu ptactva.

Identifikováno zde bylo přes 200 druhů ptáků vázaných většinou na vodní prostředí. V zimních měsících převažují různé druhy kachen (kachna divoká, kachna obecná, kachny šedé aj. ) a potápky; v jarních a letních měsících volavky a brodiví. Nechybí ani draví ptáci, jako je moták bahenní a některé páry labutí a divokých hus a občas se objeví i plameňáci. Nejvyšší počet druhů je běžně pozorován v dubnu, během jarní migrace, zatímco největší počty jedinců jsou přítomny v zimních měsících.

Přírodní rezervace Foce dell’Isonzo chrání ústí řeky Isonzo na posledních 15 km řeky. Jen škoda, že vyhlídková věž zakreslená v mapě má už svá nejlepší léta dávno za sebou.

Jsme zpět. Nebyl to zrovna geniální nápad :-( Strašné vedro a v laguně se koupat nedá :-( Trošku jsme přehřátí, ale máme obrovský meloun a v chatce ledničku.

 

Pláž před kempem Al Bosco je tak trošku jiná, než ty placené v Gradu. Ujdete stovky metrů a vodu máte do půli lýtek :-) Nebýt toho speciálního mola, nezaplavali byste si :-)

Za přílivu je moře příjemně teplé, ale s odlivem má na mělčině voda ohřátá sluncem rozhodně přes 30°C. Kafe... Jediným opravdovým osvěžením je sladká plážová sprcha :-)

 

Rozlišení různých druhů racků v terénu je obtížné. Bělohlavý? Středomořský? Stříbřitý? Nebo nějaký úplně jiný...

Ale k týdenní dovolené bych si tohle místo rozhodně nevybrala.

Následuje příjemný podvečer.

Je 13. srpna, v noci jsem vyrazila na pláž pozorovat Perseidy.

Tentokrát jsem to měla vychytané - spustila jsem sekvenční snímání a pak už jen koukala z plážového lehátka do nebe. Pár jsem jich zahlédla, ale oblastí, kam jsem zamířila objektiv, neprolétl ani jeden - čára je družice.

 

Vašek během celého našeho putování natáčel střídavě na kameru DJI Osmo Action 4, 360° kameru Insta360. Úvodní upoutávka je patnáctiminutová, ale videa z jednotlivých dnů jsou mnohdy delší než celovečerní film :-)

 

Oficiální trasa ze Salzburgu do Grada měří 415 km. Nám to se všemi zajížďkami k zajímavostem kolem trasy a kvůli návratu do Villachu na nádraží vyšlo skoro na dvojnásobek.